Jen mi tu sklenku dolej,
tohle je slepá kolej,
říkáš, že je to síla,
někde se ztratila víra
moje, co jsem měl v život,
jsem jako ztracenej pilot,
co bloudí někde v mracích.
Píseň o slepejch ptácích
tu někdo v mlze zpívá,
říká, že to tak bývá,
že občas ztratíš cestu.
Už netrefím zpátky k městu,
ztratil jsem i tu kolej,
život je náhle snovej,
něco tu divně září,
a z těch bílejch tváří,
co kolem mě se motaj
a marně s hrůzou koukaj,
já začínám mít strach.
Už obracím se v prach.
