U této povídky to mohu určit nejpřesněji. Vznikla v únoru 1997 jako reakce na svátek svatého Valentýna, ke kterémuž mám vcelku silnou averzi.
***
„Láska a smrt spolu kráčejí ruku v ruce.“ Tohle bylo napsáno na valentýnce, co Eva teď našla pod dveřmi. Nechápala ji. Ale bála se. Vždyť to dnes byla již třetí valentýnka s podobnou strašidelnou větou.
První našla ráno ve schránce, když šla do práce. „Tou největší láskou je láska až za hrob,“ stálo na ní. Mávla nad ní rukou, i když jí připadala podivná. Jenže to ještě netušila, co se jí stane, až půjde domů.
Vystoupila s autobusu a protože měla rýmu, sáhla do kapsy pro kapesník. Jenže místo kapesníku vyndala druhou valentýnku. „Největší důkaz lásky je smrt.“ Přemýšlela, kdo jí ji mohl do kapsy dát. Nejspíš někdo v autobuse. Jenže kdo? Snažila se vybavit si, kdo tam byl. Tváře ostatních lidí. Ale bez úspěchu.
Šla domů. Celou cestu však měla pocit, že za ní někdo je. Že ji někdo sleduje. Párkrát se ohlédla, ale nikoho neviděla. Až když stála před domem, kde bydlela. Ohlédla se a uviděla muže v černém kabátu a klobouku. Neviděla mu do tváře, klobouk měl stažený hluboko do čela.
Eva přistoupila ke dveřím domu, hledala v kabelce klíče a přitom se pořád ohlížela po tom muži. Zastavil se. Měla dojem, že se na ni dívá. Muž ale vyndal z kapsy kapesník a vysmrkal se. Pak šel dál a po chvilce zmizel za rohem. Eva si oddechla.
„Nesmíš bejt tak vystrašená, holka,“ řekla si, odemkla, vešla dovnitř a po schodech vystoupila ke svému bytu. A tam našla třetí valentýnku. Přemýšlela, kdo jí ty valentýnky mohl dát. Třeba ji jenom takhle hloupě straší. Jenže…
Vešla do bytu. O nohy se jí hned začala otírat její kočka Líza. Pohladila ji a šla do ložnice. Převlíkla si šaty a sedla si na postel. Byla už dneska ze všeho unavená. Problémy v práci, tyhle valentýnky. Hodila je na postel a šla si udělat večeři. Mezitím se venku začalo stmívat.
Eva se navečeřela, otevřela si brambůrky a šla do obýváku. Pustila si televizi a zprudka sedla do křesla. V televizi běžel nějaký nudný film. Po chvilce ho přestala vnímat a pomalu začala usínat.
Vzbudila ji rána z kuchyně. Vylekaná se tam běžela podívat. To však jenom kočka shodila z linky talíř. „Ty potvoro,“ ulevila si Eva a šla si zase sednout k televizi.
Sotva si však sedla a stala se další věc. Televize přestala hrát a zhaslo světlo. Pokoj teď zvenku jen zlehka osvětloval měsíc. Eva seděla v křesle, vystrašená, ani se neodvážila dýchat. Hleděla do pokoje a v tom se jí zdálo, že uviděla nějaký stín projít bytem. O nohy se jí něco otřelo. Eva vykřikla. Byla to však zase jen kočka. Eva si oddechla a vzala si ji na klín.
„Lízinko, ty mi dneska teda dáváš zabrat,“ šeptala jí a hladila ji. Kočka tiše předla. Po pár minutách se zase rozsvítilo a televize běžela.
„Raději půjdem spát, co říkáš?“ řekla Eva kočce. Vstala, vypnula televizi a šla do ložnice. Rozsvítila a najednou zůstala zaraženě stát. Na posteli, vedle valentýnek, ležela růže. Vyděšená šla pomalu k posteli. Mezi nohama jí proběhla kočka a skočila na postel. Růži shodila na zem. Eva ji zvedla. Za ní se z ničeho nic ozvaly kroky. Eva se vylekaně otočila a upustila růži znovu na zem.
Před ní stál muž oblečený celý v černém z kloboukem na hlavě. Poznala ho. Byl to ten muž z ulice.
„Jak se sakra dostal dovnitř? Co chce?“ prolétlo Evě hlavou. Začala před ním pomalu ustupovat, až se zarazila o postel. Stála a hleděla na něj. Hlavu měl skloněnou, ruce v kapsách. Do obličeje mu neviděla. Dostala strach. Strach o svůj život.
Muž znenadání zvedl hlavu a pravou rukou si sundal klobouk. Eva vydechla a na její vystrašené tváři se objevil úsměv. Pak muže objala a políbila.
„To jsem ráda, že jsi to ty. Už jsem se bála. Teda řeknu ti ale, že máš někdy opravdu blbý náp-!“ Eva již svou větu nedořekla, jen vytřeštěně koukala mužovi do obličeje. Pak se sesula na zem. Z rány v hrudi jí vytékala krev. Byla mrtvá.
Muž pustil z levé ruky na zem zakrvavený nůž. Pak opět sáhl do kapsy a vyndal z ní další valentýnku. Chvíli se díval Evě do obličeje a pak jí strčil valentýnku do ruky. Pak si dal klobouk na hlavu, naposledy na ni pohlédl, otočil se a odešel.
Z postele seskočila kočka a začala se otírat o mrtvé Evino tělo. Přitom Evě z ruky vypadla ona poslední valentýnka. „Nejkrásnější věcí na světě je zemřít pro lásku.“
