Ulicí

Chodí ulicí
a neví kde je,
už dávno zapomněl,
už dávno zapomněl…

Nad městem je tma
a jen měsíc svítí,
jediná lampa,
jediné slunce nočních můr.

Hledí pod nohy
a pročítá
v dlažebních kostkách vepsané
příběhy dnů minulých.

Někde tam se ztrácí
pohled, dotek, úsměv a sen,
někde tam se ztrácí
touha, ztráta, bolest a stesk.

Už dávno zapomněl,
už dávno zapomněl,
ten příběh, co psal,
do kroniky představ.

Jeden svět nestačí,
tvoří si další,
dlouhou ulicí kráčí
ze stínů do stínů.

Někde na konci
je možná svítání,
poslední stránka,
nočního příběhu.

A on jde
po dlažebních kostkách
a zašlapává vše
do tmy a nicoty.

A on jde,
on jde,
jde,
jen on…