Venku za oknem se nám krajina pokryla tím bílým studeným, tuším sníh se tomu říká. Chvíli na to koukám z okna, do tmy, na podmračenou oblohu, pak už jen sedím u počítače, klikám myší, koukám po webech… A najednou mi padne do oka web, který bych měl asi znát. Jo jo, ten já znám. Vždyť je to přece můj web, sakra!
Je to síla. Pustil jsem Kobylu do světa a furt na ní něco cpal. Pak najednou došlo, co v šuplíku bylo. A ejhle, příval nových věcí se tu zastavil. Jak to? Proč to? Vždyť jsem vloni rozjel čtení na pokračování, mělo to být stálým tahadlem a neustálou novinkou. A prdlajs je z toho. Pět kapitol a poslední padla před půl rokem A to raději nekoukat, jak rychle přibývaly ty předtím. Jo, a kdyby tak někdo tušil, kolik různých nápadů se mi honilo hlavou. Ale že by tu byly hotové pověšené…
Do prčic, proč se vlastně říká pověsit na web? To je jak kdybych nějakou svou pěknou povídku šoupnul na šibenici… Hloupej výraz…
Ale zase odbočuju. Jenže ono už vlastně není co dál říct. Prostě je to tu nějaké umrtvené a letos extra. A tam někde vzadu tuším, co tuším, já to vlastně vím, že šance na nějaké zlepšení moc není, protože sednout si a psát… No nic, asi zůstanu navždy nadějným. (Nadějným… Aspoň trochu si musím sem tam žehlit ego 😀 ).
No nic, dost bylo plků, jdu se flákat………..
To je skoro jako parte… To né… Hlavně nikoho nikam nevěšet! A rozhodně né kobylu!!! Proč jí nedat nové podkovy a rozjet se směrem kupředu? Prosím…
Parte? Ono ti to přijde jako parte? Mě teda ne. I když to není špatná myšlenka. Že bych ten článeček trošku poupravil, dal tomu černý rámeček a tak? 😀
Co se věšení týče, nikoho věšet nehodlám, maximálně některé jedince bych pověsil za k… do průvanu, ale to nemá moc společného s tímhle webem. To věšení bylo jen zamyšlení nad podivným výrazem, který se všeobecně používá – pověsit na web. Což je samo o sobě logický nesmysl, jak se dá věšet na web, když je pouze virtuální? A vezmeme-li web v překladu, pavučina, tak to také tak slavné není. To by musela bejt sakra silná pavučina, abych na ní mohl pověsit svou povídku. A tak velkého pavouka zatím ještě nikdo nevyšlechtil…. 😀
No a co se týče Kobyly, tak ji asi nechám zdivočet. Momentálně na krocení a podobná alotria někam nemám tu správnou šťávu……….