Dveře se s rachotem zabouchly. A je to. Jsem v pasti. Má mě tam, kde chtěl. Přede mnou je dlouhá černá chodba a já vím, že pro mě nemá konec. Cítím, jak okolo mne neslyšně krouží. Je tichý. Tišší než ticho. A až zaútočí, já o tom nebudu ani vědět. Tak dlouho po něm jdu a když ho konečně vypátrám, dostaně on mě. Do háje… „Nemá cenu to protahovat. Slyšíš? Kde jseš? Tak pojď! Teď!!!“
