… (V plamenech)

Inu, courat se setmělým městem, poslouchat Lili Marlene… To pak člověka napadají verše… 🙂

***

Hrad stojí v plamenech,
hoří náš život,
mění se v popel.
Do černé noci
září tvé bílé tělo,
v slzách se plameny
odráží.
V zádech cítím žár,
když odcházím
do temnot.
Slyším tvůj pláč,
vaří se krev,
už nikdy se
neotočím.
Raději si uříznu
ruce, než se tě
znovu chtít dotknout.
Raději si vypíchnu
oči, než tě
znovu vidět.
Raději nechám své
nohy odnést mě
do neznáma,
než znovu cítit
tu bolest.
Hluboký les
otvírá náruč,
cesta zpět ztratí
se v něm.
Uprostřed staletých stromů,
uprostřed skal,
zavřu oči,
zacpu uši,
navždy zkamením.
Pak už nebudeš víc…

Facebooktwittermail

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..