Seděl před nádražím a žebral. Na sobě měl starý roztrhaný hadry, boty se žralokem, klobouk naražený hluboko do čela. Seděl a žebral. Zády byl opřený o zeď, hlavu měl skloněnou, takže mu nebylo vidět do obličeje. Před sebou měl krabici od bot a v ní pár drobnejch. Opravdu jen pár. Dohromady to nemohlo být víc jak dvacet korun. To bylo proto, že jen seděl a žebral. Vlastně ani pořádně nežebral. Jenom seděl a ani se nehnul. Občas kolem něj někdo prošel a hodil mu do krabice nějakou tu minci. Ale on se nehýbal. Nepodíval se na dárce, nepoděkoval. Přišel jsem k němu a do krabice mu hodil dvě dvacky. Nehnul se. Náhle zafoukal vítr a sfouknul mu z hlavy klobouk. Uviděl jsem jeho starou vrásčitou špinavou tvář obrostlou šedivým vousem. Oči měl vytřeštěné a evidentně nedýchal. Zvedl jsem ze země klobouk a položil mu ho zpátky na hlavu. Pak jsem si vzal svých čtyřicet korun a šel pryč….
