Kdysi tu někdo byl. Někdo podstatný. Pak jednou odešel. Někdy v dlouhém čase poté jsem napsal tohle. A pak jsem si uvědomil, co jsem to vlastně napsal, že možná… Psát to sem nebudu, ale já to vím…
***
Kde jsi chtěl žít,
tam žít se nedá.
Země vybydlená…
Rozbitý dům
a uschlý strom.
Země vybydlená…
Jsi mrtvý syn,
jsi plný vin,
teď jako stín
ploužíš se pryč…
Kde oheň plál,
vládne teď chlad.
Země vybydlená…
Vyhaslý cit
a v duši nic.
Země vybydlená.
Ztratil jsi sen,
utíkáš ven,
jen krátký sten
šíří se pryč.
Nezbylo nic…
Vždycky něco zbyde… 😉 a to vzpomínky…
Víš… Někdy prostě… Někdy je něco tak trochu jinak. A co vše je za těmito řádky… Ne, myslím, že není pořád ještě ta správná doba… Jen prostě někdy jsou chvíle, kdy opravdu nezbyde nic… Nechme to být…..