V bílých píscích ztracený
hledáš cesty dávných karavan,
zaváté stopy těch,
co věděli kam jít.
Snad vedou ke studni.
Tak moc by jsi chtěl pít.
Slunce ti spaluje
poslední zbytky sil,
jen fata morgána
je tvůj vysněný společník.
A všechny duny jsou tak stejné.
Ty víš, že víc už nebude nic.
Ty bíle písky jsou bez konce
a karavany už dávno odešly.
