Láska po mém boku leží, klidně si spí, oddychuje. Dívám se na ní. Je mi tak krásně, že se mnou tu je.
Rubrika: Básničky
… (Dlaždič)
To jsem onehdá něco dělal na počítači a když jsem se s tím už nějakou dobu sral, tak se to posralo a všechno zmizelo. A tady je záznam toho, jak jsem se tenkrát nasral… A jestli má někdo pocit, že jsem tu poněkud vulgární, odpovídám jen: ale hovno… 🙂 *** Je to v prdeli, když…
… (Papír)
Někdy ten papír, ten pomuchlaný cár, co ležel zapadlý kdesi, někdy toho zná víc, než ten na konci ruky, co po něm čmárala… *** Tvá ústa jsou němá, tvé oči slepé, tvé uši hluché, necítíš vůně, nemůžeš nahmatat nic, nepoznáš chutě v tvých ústech. Jsi nejbídnější z bídných. A přesto se tvá tvář usmívá. Poznal…
… (Houslista)
Přemýšlel jsem… Ale jo, tak já ji sem taky přidám. Holt padaly ze mě věci… *** Je mi smutno na duši a spadlý list nepopsaného papíru volá svou prázdnotou do ticha pokoje. Já se k tobě obracím svými myšlenkami a čekám, že mi odpovíš. Jenže ticho vládne dál, protože máš uši zalepené dálkou a ústa…
… (Kniha)
Myslím, že po těch letech, co pracuju v knihovně, už bych asi motiv knihy nepoužil. Taky tohle vzniklo ještě před touto pracovní etapou… *** V liduprázdném knihkupectví prohlížím si regály plné opuštěných knih. Snad jakoby o ně lidi ztratili zájem. Jen ruce prodavaček se jich dotýkají, aby setřely prach. Beru je do rukou, hladím hřbet,…
Smrt
Smrt se opila levnými životy a teď řádí na divokém koni. S kosou u pasu květiny kosí. Až přestane a sleze, bude mít kocovinu.
Klepot
Někdo mi zaklepal na dveře. Vstal jsem a otevřel. Bylo tam prázdno. Jako vždy. Začínám pochybovat, že u mě někdy někdo klepal.
Bezinspirační
Když nevíš coby, jen si tak házíš slovíčky, dáváš je do kupy, svěřuješ papíru, a i tak vlastně může vznikat poezie.
Za strojem
Vyťukáváš do psacího stroje v pravidelném rytmu změť písmen a slov. A vznikají texty, které jednou bude snad i někdo číst.
Nářek člověka průjmem stiženého
Nechte mě být, nechte mě žít, bolí mě řiť.
Můza
Zabouchnul jsem dveře a náhle křik až hrůza! To se dovnitř snažila proniknouti můza. Teď má bouli na čele a já jistotu jednu: že nenapíšu ani čárku, až k papíru si sednu……
Nemůže pršet věčně
Malinko mě naťukla jedna písnička od Jane Siberry, tam vzal kořen název i začátek básničky. Pak už jsem jen přihodil trochu inspirace z jednoho nedávného dne, jednoho normálního večera, jednoho malého povídání s… *** Nemůže pršet po všechen čas, co nám zbývá, i tvé slzy se jednou zastaví. A tou černou tmou, co naše tváře…
Dveře
Někdy si člověk rozbije hubu o zabouchnuté dveře. A to dává otázku: kdo pak uklidí ten krvavej flek?
Oheň
Úkolem mým hřát vás je v zimě. Až jednou pohasnu, kdopak mi pomůže nést toto břímě?
Sadař
Jako sadař, když trhá třešně, chtěl bych tě obejmout, políbit, milovat, ochutnat ještě.