Seděl na svém oblíbeném místě na skále a sledoval západ slunce. Sledoval, jak se oranžový kotouč pomalu snáší níž a níž… Pak slunce zmizelo za obzorem, zůstalo jen rudé nebe nad Sněžníkem, a rozhledna, a opar nad městem, křik ptáků ukládajících se k spánku, štěkot psů, hukot aut, a jinak klid. Klid v mysli, klid…
Rubrika: Básničky
Klouzání po mléčné dráze – pár slov
Klouzání je dnes už uzavřený cyklus básniček, které jsem psal v rozmezí let 2000-2001, většinou během procházek se psem, ale taky párkrát během mých toulek přírodou. Většinou jsou v nich zachyceny pocity a dění kol mě v daných chvílích, příroda, město, nebe, hvězdy apod. Však si to můžete přečíst sami, že. Celý cyklus jsem pojmeval…
Listy
Voňavé květy sakury ztrácejí listí. Tak, jako ony, ztrácím i já své štěstí.
Sněžná
Vločky se sypou z nebe jak miliardy hvězd. V jejich bílém náručí brzy spočinou na statisíce cest.
Zasněná
Pod bílým sněhem přikrytá krajina tiše spí. O slunci, jaru, květinách, svůj tajný sen sní.
Nebeská
Slunce si jen tak po obloze pluje. Mraky se toulají, někam kupředu, jak vítr duje.
Hora
Hora se mraků dotýká, špičkou se do nich noří. Pokud ty mraky spadnou dolů až na zem, možná tu horu zboří.
Luna
Na nočním nebi vysvitla luna. V očích mých však tys vyšla první, ona až druhá
Tvé město
Je to tvé město a tak se v něm procházej, kudy jen chceš. A pokud budeš chtít, můžu ti zkřížit cestu, můžeme se setkat a spolu pak nahlížet do oken domů. Pokud budeš chtít, budeš mým průvodcem a já tvým. Provedeme se navzájem spletitou sítí ulic a neztratíme se. Pokud jen budeš chtít… A pokud…
Myšlenky
V hlavě se mi to jen tak líně mele. Myšlenky se pomalu míhají tam a sem. Občas se zastaví, jedna s druhou, na kus řeči. Sdělují si svá moudra. Pak se míhají dál a ztrácejí se někde v zapadlých koutech mého vědomí. Nechaly mi tu ta svá moudra. Jenže já teď nevím, jak je použít….
Bílé písky
V bílých píscích ztracený hledáš cesty dávných karavan, zaváté stopy těch, co věděli kam jít. Snad vedou ke studni. Tak moc by jsi chtěl pít. Slunce ti spaluje poslední zbytky sil, jen fata morgána je tvůj vysněný společník. A všechny duny jsou tak stejné. Ty víš, že víc už nebude nic. Ty bíle písky jsou…
Zvěstování
Další věc s motivem vrány. Co je na té vráně tak přitažlivého, že se tak často objevuje jako motiv temnějších příběhů? Na to ať si každý zkusí přijít sám. To by bylo asi na dlouhé povídání. Tak se vrátíme zpátky k básničce. *** Podivná prázdnota, mrtvá temnota, město plné duchů. Z nebe se snesla vrána…
Kůň
Je zvláštní, když kůň pádí krajinou, svobodný a volný. Je zvláštní, jak pádí v době plotů, ohrad a zdí. Možná, že nalezl sílu překonat plot, přeskočit ohradu, probořit zeď. Závidím mu.
Ve vlaku
Seda ve vlaku, mysle, kdo ví na co, psa, bůhví co, a věda, že je to na nic, protože vlak nejeda a nejeda.
Vrána
Onehdá jsem tak koukal na jeden film s Brandonem Lee. Asi ho znáte, Vrána. A pak jsem napsal tohle. Je to trošku temnější, ale co chcete, po takovém filmu. *** Minulou noc se mi zdál sen, láska a smrt přišly ke mně, černý pták krákoral a já na kytaru hrál smutnou píseň. Slepé oči mrtvých…