Normal

Tak jsem se dnes vydal do kina na film Normal. Jak už jsem to letos párkrát udělal, tak jsem dal echo i pár lidem, ale nakonec jsem se před kinem sešel jen sám se sebou. Nu což, sólové výpravy do kina bývaly před časem mé hobby, tak tenhle krásný koníček zase oživím. 🙂

A co film? O čem to je, si přečtěte na CSFD, já bych se tu rozepsal hlavně o tom, co si o filmu myslim. Tak tedy: nakonec to nebylo tak špatné. Jen by člověk neměl bejt blbej a číst si napřed recenze, trošku pak kouká po těch chybách, o kterých se psalo. Ale nakonec mě film do sebe vtáhl a už jsem se soustředil jen na něj. Fakt je, že vizuální stránka byla hodně chválená a já se jen připojuji. Celý film se nese v absolutně temném duchu a navazuje na tradice expresionismu, a i těch pár denních scén, které tam jsou, nepůsobí vůbec nějakým povzbuzujícím dojmem. Kamera místy doslova malovala jeden obraz za druhým a vjem dotvářela výborná hudba Honzy P. Muchowa. Místy to byl docela mazec a scéna v bordelu, to už podle mě byla docela slušná psychedelie. Stejně tak scéna, kdy manželka Petra Kurtena (Dášenka Havlovic, hergot, ono jí to šlo, ještě se k ní vrátím později) vlastně „prohlédne“ a sama sobě přizná, co její muž doopravdy spáchal, má taky hodně do sebe. Bohužel občas toho bylo možná až moc, i když mám podobný styl rád, tak né vždy ve mně dokázal vyvolat ten správný pocit, co asi měl. Každopádně jak zabarvení obrazu, tak kamera patřily k tomu, co se na tomhle filmu dá vyzdvihnout.

A šup na Kňažka, vychvalovaného všude, kde se o tomhle filmu píše. A ono teda je proč. Postavu Kurtena zahrál opravdu přesvědčivě. Jen mi po pravdě chvílema přišlo, že ten magor je až moc velkej magor. Jestli to autoři trochu nepřešvihli a nebo byl Petr Kurten opravdu takový pošahanec. No, asi byl. Koneckonců, strýšek Google pomohl a tu je o něm článeček: tutok. Film to tedy do jisté míry dodržel, jen tam samozřejmě hraje nějakou tu roli klasická autorská licence. Každopádně sledovat, jak si Kurten hraje se svým advokátem, bylo velice zajímavé a nad jeho konáním právě i díky skvělému Kńažkovu podání občas zůstával rozum stát. Ani Pavel Gajdoš v roli jeho advokáta nebyl zcela nejhorší. Proměnu z původně sebevědomého advokáta, který se případu ujme s jistotou, že to uhraje na šílenství, v člověka, který si přestává být jistý sám sebou, ztrácí veškerá svá dosavadní přesvědčení a změní zcela svůj pohled na svět, to, si myslím, zvládl docela v pohodě. Rozhodně jsem mu věřil, že na konci případu je z něj jiný člověk, než na začátku. A taky jsem se chtěl zmínit o Dášence Havlovic. Po dlouhé době se nám vrátila na plátna kin. A sakra jí to seklo. Postava ženy, která až do konce věří ve svého muže, i když si uvědomuje, jaký byl… Zahrála to fakt skvěle. Snad se nám ještě v něčem objeví. Ve filmu se mihnul i mnou oblíbený herec MiroslavTáborský v roli otce jedné z obětí, i on si svou roličku zahrál s přehledem.

Normal není úplně normální film. Dokázal se mě dotknout, ale pravda je, že mě tak zcela nedokázal chytit, abych po jeho skončení zůstal sedět na prdeli a říkal si: „A sakra, co s tím?“ Přesto donutí se zamyslet. Kurtenův obhájce to chce hrát všechno na šílenství svého mandanta. Ale postupem času si uvědomí, že původní obyčejná právnická taktika se mění v jeho osobní boj o vlastní duši. Vše pak řekne ve své velice stručné závěrečné řeči. „Vážená poroto, Petr Kurten je nepříčetný. Jestli rozhodnete jinak, tak pomáhej pánbůh.“

Tak už zbývá jen závěrečná tečka. Takže kdo máte chuť a kladný vztah k podobným filmům, tak se na ten film koukněte. Je to sice film, který asi díru do světa neudělá, ale patří k nadprůměru současné české produkce (která mi přijde fakt mizerná) a mě rozhodně zaujmul.

Facebooktwittermail

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..