Vzdálený vesmír

Tak jsem si říkal, co přihodit na Kobylu. Tu jsem si vzpomněl, jak jsem byl teď o víkendu v Hradci Králové na hvězdárně a čučel na nebe. A s tím se mi vybavil jeden textíček jednoho songu, co jsem před časem napsal. Cosik o vesmíru a životě v něm a tak… Však koukněte sami…

***

Nad hlavou mi v noci svítí miryády hvězd,
jako šňůrka se tam kroutí i jedna z mléčných cest,
ta vede někam do dáli, kde jiné světy jsou,
a po té mléčné dráze mé myšlenky putujou.

Zda na těch světech neznámých nějaký život je,
a zelený mužíček si tam píseň notuje,
s tykadýlky na hlavě a malou postavou,
a zda nějací kamarádi tam s ním také jsou.

Já však nemám raketu, kterou bych letěl tam,
mám jen svojí kytaru a tak si zazpívám,
hledím přitom na nebe na měsíc zářivý,
ten o vzdálených světech toho jistě mnoho ví.

Měsíci, můj příteli, co záříš nad krajem,
vyřiď lidem vzdáleným jak nádherná je Zem,
pošli pozdrav srdečný poštou vesmírnou,
ať rychlostí světelnou letí dálkou nesmírnou.

Možná jednou přiletí i talíř lítací,
postavím tu ze svých přátel výbor vítací,
bude i chléb se solí a rukou potřesem,
a o tom krásném setkání dáme vědět všem.

Že ze světů vzdálených teď máme přítele,
když mává na nás tykadly, tak je to veselé,
a až jednou odletí, tak žádné smutnění,
vždyť teď už jsme si blízko, i přes vesmír vzdálený.