Tak, jako každé jaro, jako předloni a vloni, na mých cestách přírodou velké květy bezu do nosu mi voní.
Rubrika: Básničky
Bosý
Ptáci kolem zpívají, slunce ohřívá zem, s přírodou pevně spojený, s bosou nohou a úsměvem, došel jsi až sem.
Na skále
Měsíc v úplňku na nebi visí, v černé noci mezi hvězdami. Na skále nad řekou tiše sedíš, přemýšlíš, co je za námi, a co je před námi.
Úplněk
Z hvězdné oblohy úplňkový měsíc se dívá. Okolní les, šeptající potok i tichou řeku pod skalou tma v sobě skrývá.
Jaro
Když jaro přichází a příroda kolem rozkvétá, tvé kroky míří vpřed, po cestách ztracených, kupředu, do léta.
Svit hvězd
Na černém nočním nebi svítí tisíce hvězd. Pomalu klíží se ti oči a do krajiny snů necháš se jejich svitem vést…
Temná řeka
Hluboká černá voda, černější než noc kolem, skryje tě navždy…
Haiku
Než mě začne mlátit nějaký purista, jsem si velmi dobře vědom toho, že tyto básničky vlastně vůbec neodpovídají definici haiku. Ani co do počtu slabik, ani co do jiných pravidel. Ale nejde mi o pravidla, jde mi o pocit, o okamžik. A pokud tam je, vy ho tam najdete a přejde do vás, tak v…
… (V plamenech)
Inu, courat se setmělým městem, poslouchat Lili Marlene… To pak člověka napadají verše… 🙂 *** Hrad stojí v plamenech, hoří náš život, mění se v popel. Do černé noci září tvé bílé tělo, v slzách se plameny odráží. V zádech cítím žár, když odcházím do temnot. Slyším tvůj pláč, vaří se krev, už nikdy se…
Ostrov
Ostrov jako loď vodu rozráží, přesto nehne se z místa, voda naráží do boku, na vlnách odnáší spadané listí, vzpomínky na loňské léto mizí v útrobách moře, a úsměv nese se na křídlech racků chechtavých.
Hrdina
V prastarém příběhu hlavním hrdinou jseš. Najdeš jednou čtenáře, který si rád přečte, kam v příběhu jdeš?
… (U řeky)
Studený vítr fouká, hladinu řeky čeří, běžící vlny narušují klidný tok času. Proti proudu plují myšlenky prochladlé, zbývá jen sklonit se, ponořit ruce a nabrat do dlaní studenou vodu. Čas protéká…
Když ztichnou pera
Bardská klání, téma šesté: Hledal jsem téma. Čas ho přinesl sám… 🙁 *** Utichla slova, zavládlo ticho, padá sníh na pole bitevní, odešli pryč, staří bojovníci, v čase jsou navždy ztracení. Odnáší vítr papíry zmuchlané, navždycky čisté zůstanou, a myšlenky, jež mrtvé padly, těžko už někdy povstanou. Zasychá inkoust na dně kalamářů, stává se jen…
Říjen
Bardská klání, téma páté: říjen. Tady už bohužel můj duelant do souboje nenastoupil. 🙁 *** Za okny panuje říjen, listí ze stromů odlétá, venku snáší se déšť, je daleko od léta. Pod dekou z šedých mraků mezi mokrým listím stojíš, dlaně ti smutně stydnou a ty už se trochu bojíš. Bojíš se, že není nikdo,…
Pravda ve víně
Bardská klání, téma čtvrté: báseň o alkoholu v jakémkoliv pojetí a podobě. *** Někdo kdysi řekl: Je pravda ve víně, prý se skrývá až na samotném dně. A tak jsem láhev vzal a dolil. Pak jsem sklenku vypil a oči do ní valil. A nic. Jen pusté prázdno. Marně jsem brejlil na dno. A když…