Bardská klání, téma šesté: Hledal jsem téma. Čas ho přinesl sám… 🙁
***
Utichla slova, zavládlo ticho,
padá sníh na pole bitevní,
odešli pryč, staří bojovníci,
v čase jsou navždy ztracení.
Odnáší vítr papíry zmuchlané,
navždycky čisté zůstanou,
a myšlenky, jež mrtvé padly,
těžko už někdy povstanou.
Zasychá inkoust na dně kalamářů,
stává se jen černou tmou,
ve které mizí bardská klání
i bardi s poezií svou.
Pera jsou zlomená, leží v koutě,
utichl navždy jejich hlas,
a slova, jež před tím na papír psala,
zůstanou už jen někde v nás…
Ještě to mělo jednu sloku, ale tu nakonec vyjímám zvlášť, neboť se celá posunula někam jinam. Stala se jen pouhým povzdechem, který nemá dost sil, aby se udržel v celé básni… Přesto ji sem přihodím, na konec, ať do tmy volá, co jejím obsahem jest…
Byli tu bardi, byly tu bitvy,
per a slov válečný ryk…
A teď je konec? Doopravdy?
Není tu žádný bojovník?
13.2.2009
