Bardská klání, téma páté: říjen. Tady už bohužel můj duelant do souboje nenastoupil. 🙁
***
Za okny panuje říjen,
listí ze stromů odlétá,
venku snáší se déšť,
je daleko od léta.
Pod dekou z šedých mraků
mezi mokrým listím stojíš,
dlaně ti smutně stydnou
a ty už se trochu bojíš.
Bojíš se, že není nikdo,
kdo by tě tady teď hřál,
kdo by tvé zmrzlé ruce
do těch svých vzal.
Tu oponou z deště
náhle prostoupil kdosi,
kdo ve svých dlaních
kousek tepla nosí.
Bere tě tiše za ruce,
jak krásně to hřeje,
jen ať ta chvíle nekončí,
ty tajně si přeješ.
Říjnový déšť už dávno spadl,
v hromádce listí zůstáváš stát,
dlaně jsou stále spojené,
ty začínáš se šťastně smát.
30.10.2008
