Rubrika: Různé ze šuplíku

Bardská klání, téma šesté: Hledal jsem téma. Čas ho přinesl sám… 🙁 *** Utichla slova, zavládlo ticho, padá sníh na pole bitevní, odešli pryč, staří bojovníci, v čase jsou navždy ztracení. Odnáší vítr papíry zmuchlané, navždycky čisté zůstanou, a myšlenky, jež mrtvé padly, těžko už někdy povstanou. Zasychá inkoust na dně kalamářů, stává se jen…

Bardská klání, téma páté: říjen. Tady už bohužel můj duelant do souboje nenastoupil. 🙁 *** Za okny panuje říjen, listí ze stromů odlétá, venku snáší se déšť, je daleko od léta. Pod dekou z šedých mraků mezi mokrým listím stojíš, dlaně ti smutně stydnou a ty už se trochu bojíš. Bojíš se, že není nikdo,…

Bardská klání, téma čtvrté: báseň o alkoholu v jakémkoliv pojetí a podobě. *** Někdo kdysi řekl: Je pravda ve víně, prý se skrývá až na samotném dně. A tak jsem láhev vzal a dolil. Pak jsem sklenku vypil a oči do ní valil. A nic. Jen pusté prázdno. Marně jsem brejlil na dno. A když…

Bardská klání, téma třetí: romantická báseň. V textu musí být použita slova: dotek, hvězda, psát, pramen, ulice. Bonusové nepovinné slovo: bagr. *** Po ulici jel na svém bagru bagrista jízdou pomalou. V tom spatřil státi na chodníku dívku mladou půvabnou. Hned jeho oči láskou hoří, padá naň touha veliká, však dívka náhle do auta sedá…

Bardská klání, téma druhé: krutost. *** Rána do tváře, drásání v duši, sražení k zemi, kde do mě buší. V prachu se válím, jen zdvíhám ruce, rozbité na padrť je moje srdce. Bez jediného doteku, bez kapky krve, jsem více zmlácený, víc než kdy prve. Jedno už budu vědět, až zvednu se znova, krutější než…

Bardská klání, téma první: začátek. *** Kdysi dávno, hned po začátku všehomíra, kdysi dávno, když ještě neexistovala víra, vzniklo pouto. Kdysi dávno, kdy nevěděl nikdo nic, kdysi dávno nevzniklo nic víc než srdce. Kdysi dávno, spojily se dlaně, kdysi dávno chytli se dva lidé za ně, vznikla láska. Kdysi dávno jeden příběh vznikl, kdysi dávno,…

Bardská klání… To je ale dávná historie… Nějakým blíže nespecifikovaným způsobem jsme takhle s kamarádem Wendysem na webcancáku (návštěvní knize) našeho turistického oddílu Severka začali společně básnit. První kroky vznikly tak zcela samovolně, Wendys něco nahodil, já navázal, on po mě… Ty první společné mixované věci uvádím zde. Následně jsme nahazovali každý pár svých vlastních…

Končí se neděle. Ráno, až se probudíme, uvítá nás pondělí, začátek nového cyklu našich životů… Do té doby nám černá noc poskytne náruč pro klidný spánek a vlny nočního ticha přinesou sny, různorodé scénáře prazvláštních filmů… A my se staneme diváky, režiséry i herci… Krásné představení, světe… 24.6.2007

Tak jedna stará šuplíkovka. Soubor datován 4. 12. 2007, takže někdy tehdá (asi) to vzniklo… Inspirace… Hm, dnes už kdo ví, kde jsem k tomu přišel… 🙂 *** Ležíme vedle sebe, přikrýváš mě a já přikrývám tebe. Ruce jsou spoutaný touhle chvílí,propletené nocí… Přemohl nás genius loci, schovaný v peřinách… Vše se pomalu ztrácí v…

Černou nocí nese se duše vraha. Mrtvolně těžký vzduch padá k zemi a sráží se v chuchvalce mlhy. Kaluž krve pomalu odtejká do kanálu. Oči mrtvého se nedopočítají hvězd. Ruka svírá roztrhanou smlouvu o dílo. Ta vražda nebyla nutná!

Tajemná záhada vznášející se nad pyramidou v Egyptě proniká do mysly a deptá ji. Faraon mávnutím ruky oslepuje oči náhodného návštěvníka. Výkřik sfingy vyhnal duši z těla a zahnal ji na útěk. Duchové mrtvých sápou opuštěné tělo na kousky v marné snaze získat ho pro sebe. Vítr zahlazuje pískem stopy po tomto hloupém incidentu a…

Podivné psychedelično mysli. Más strach z vlastního strachu. Zhmotni ho a zabije tě. Tvé vyděšené duchovno ti ukazuje všechny podoby hrůzy. Ty tváře tě děsí. Je to pohled jako do zrcadla. Marně je rozbíjíš, marně utíkáš. Tvé ruce pořezané od střepů za tebou nechávají stopu a děs útočí ze všech koutů. Nezahrávej si už s…

Otráven levnými horory ubíráš se vstříc hluboké noci najít hrůzu. Temná ulice vede tě ke hřbitovu, věčnému místu odpočinku dávno mrtvých. Ve stínu křížů a náhrobků cítíš duše zatracených, odsouzenců k věčnému bloudění na povrchu zemském. Vztahují k tobě své nehmotné ruce a žádají o odpuštění, rozhřešení. Ustupuješ před nimi do stínů korun staletých stromů….

Možná bych měl založit rubriku pro hororovou poezii. Ále, prdim na to… 🙂 *** V temném zákoutí starého hradu skrývá se zlo. Podivní hosté tančí na plese hradního pána. Krajinu plnou prastarých stromů ozařuje úplňkový měsíc. Do noci se ozvalo táhlé a smutné zavytí vlka. Osamělý poutník prochází lesem svírán strachem z dávné legendy. Odkudsi…

Dneska je úplněk. Zakulacený měsíc si to valí temnou polozamračenou oblohou a já si tak vzpomínám na jednu věc, co jsem kdysi napsal. Čas ji zveřejnit… *** Přišel úplněk, v tobě se probouzí nejtemnější stránka tvého já a ty nemáš sílu ji zastavit. Tělesná i duševní transformace probíhá pomalu a ty trpíš. Pak již nejseš…