… (hnout se)

Občas ta krize přijde, občas se hlavou honí ledacos. A chce to ven… Je lepší to pustit ven…

***

Potřebuju někoho,
kdo se mnou dokáže hnout,
nejsem si jist,
jestli to dokážu sám,
jestli ten někdo je ve mně.

Je to blbý,
být pořád sám
uprostřed davu lidí,
který už dávno přestali bejt lidi,
jsou jen hromádky strachu,
aby jim někdo nevzal
jejich televizi
a taky buřty a pivo
a jejich nenávist.

Jestli je vůbec kam se hnout,
všechno tě jednou dožene
a nakonec stejně zase
skončíš sám
uprostřed ničeho.

Už nevíš,
kdo je skutečný
a kdo jen virtualní,
už nevíš,
kdo jsi.

A nakonec to všechno zazdíš,
protože i tuhle báseň
jsi napsal
do mobilního telefonu…

26. 2. 2017

Facebooktwittermail

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..