Dívka vstala, otevřela okno a s úsměvem přivítala krásný slunečný jarní den. Pak si oblékla lehké šaty a šla se podívat do vesnice, jak se proměnila, když přišlo jaro.
A vskutku. Vesnice byla úplně jiná, než před pár dny. Všechny keře i stromy rozkvetly, všechno vonělo. Lidé seděli na lavicích před svými domy a kochali se krásným dnem, krmili zvířata, poklízeli dvorky. Jen těžko by se našel někdo, kdo by seděl doma, když je jaro.
Na dvorcích i po návsi pobíhala čerstvě narozená kuřata, kachňata, housata. I kočka vyvedla poprvé ven své malé, aby se podívaly, jak vypadá jaro.
Dívka prošla vesnicí, šla po cestě mezi poli, až došla k louce. Zastavila se a rozhlížela se po tom kousku země posetém květinami. Rozběhla se vstříc té kráse. Uprostřed se zastavila a lehla si do trávy. Ležela na zádech, divala se na modrou oblohu, nasávala vůni kvetoucí louky a nechávala se příjemně šimrat travou. Byla ráda, že je jaro.
Odkudsi se na kraji louky vynořil mladík. Přišel k dívce a sednul si vedle ní. Dívali se na sebe a usmívali se. Pak se nad ní naklonil a políbil ji. Jó, je jaro…
