Už jsou zase vánoce. Nemám je rád, nesnáším je. Jedinkrát za rok jsou lidi na sebe milý. Na to já jim kašlu.
Dneska v práci si všichni udělali vánoční sezení a přáli si veselý vánoce. Co je na nich veselýho. Raději jsem šel domů.
Jeden kolega mi nabízel stromek. Poslal jsem ho někam, co bych s nim dělal. Prej bych pod něj dal dárky. Komu. Všichni se na mě vybodli.
Na ulici po mě nějaký skautíci chtěli příspěvek na děti, co jsou o vánocích sami. Já jsem taky sám. Furt.
Na náměstí stál velkej vánoční strom ozdobenej světlama, ozdobama a fiktivníma dárkama. Koukal jsem na něj a najednou dostal příšernej vztek. Vztek na všechny ty, co mě nechali bejt, co se na mě vykašlali, na všechny ty usmívající se magory okolo, na celý tyhle blbý svátky. Vytáhl jsem zapalovač a ten strom podpálil.
Já se vám lidi na ňáký vánoce vyseru!!!
