Chceš uhasit srdce
vařící lávou
a marně doufáš,
že přestane znít
ten bláznivý zvon.
Máš pocit, že padáš
hlubokým jícnem,
duše ti hoří
a hlavou letí
na tisíce slov.
Jsi ztracený v jádru
planety Země,
jsi zhasnutý měsíc,
co dívá se temně,
jsi vyschlou studnou
uprostřed pouště,
jsi věčnou žízní
a chceš napít ještě.
Když bouchne srdce
a krev ti hoří,
chceš se stát větrem
a odnést do dáli
černý kouřový mrak.
Ztrácíš sám sebe,
když hledáš cestu,
a vrchol sopky
je směsicí legend,
bájný letící drak.
Jsi ztracený v horách,
zapadlý sněhem,
jsi vyčerpán dlouhým
zbytečným během,
jsi u vyschlé studny
rozbitý okov,
tvou věčnou žízní
je pár ztracených slov.
Chceš uhasit srdce
vařící lávou,
a stále slyšíš,
jak nepřestal znít
ten hluboký tón…
