Sopka

Chceš uhasit srdce
vařící lávou
a marně doufáš,
že přestane znít
ten bláznivý zvon.

Máš pocit, že padáš
hlubokým jícnem,
duše ti hoří
a hlavou letí
na tisíce slov.

Jsi ztracený v jádru
planety Země,
jsi zhasnutý měsíc,
co dívá se temně,
jsi vyschlou studnou
uprostřed pouště,
jsi věčnou žízní
a chceš napít ještě.

Když bouchne srdce
a krev ti hoří,
chceš se stát větrem
a odnést do dáli
černý kouřový mrak.

Ztrácíš sám sebe,
když hledáš cestu,
a vrchol sopky
je směsicí legend,
bájný letící drak.

Jsi ztracený v horách,
zapadlý sněhem,
jsi vyčerpán dlouhým
zbytečným během,
jsi u vyschlé studny
rozbitý okov,
tvou věčnou žízní
je pár ztracených slov.

Chceš uhasit srdce
vařící lávou,
a stále slyšíš,
jak nepřestal znít
ten hluboký tón…

Facebooktwittermail

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..