Prší

Někdy mám déšť rád. A někdy prostě…

***

Venku padá déšť…
Kápy, kápy, káp.
A mně se do duše
vkrádá chlad.
Voda spláchla mou veselou tvář,
tma zahnala sluneční zář,
jen samota a prázdný byt,
není, není kam jít…
Jen ten déšť
do oken buší…
Snažím se zahřát
svoji duši…
Snažím se najít zas úsměv svůj,
proradný dešti už nebubnuj,
ať mohu utéct, utéct ven,
ať skončí už ten deštivý den…

Facebooktwittermail

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..