Rubrika: Povídky

Lidé o ní říkají, že je v lásce nestálá. Není to pravda. Ona je jenom prostitutka.

Mezi lidi vlétla větrná smršť. Bylo to strašlivé. Její síla byla ničivá. Zabíjela rychle a účinně. Kdybych to s tím hrachem k obědu tolik nepřeháněl…

Do ulic města pralo slunce. Unavený mladík právě dokončoval svůj pracovní úkol. Už se těšil, až si odpočine. Až si sedne do hospůdky, dá si pivo, něco k jídlu a bude mu fajn. Pomalu, krok po kroku, se k ní blížil. Pomalu se v jeho splaveném obličeji objevoval úsměv. A pak stál před ní. Ten…

Vítr ševelil v korunách stromů, paprsky slunce se odrážely v kapkách rosy, ptáci zpívali o radosti ze života. Osamělý tulák se vzbudil, protáhl a zívl. Chvíli poslouchal zpěv ptáků, pak vstal, omyl se rosou a posnídal něco malin a ostružin. Odkudsi přilétl motýl a sedl mu na rameno. Něco šeptal. Tulák napnul uši, aby mu…

Poslední z uslintaných romantiků právě skočil ze skály. Holka, co jí zpíval, mu řekla: „Tak už mlč a jdeme na to!“ Veškeré jeho představy, touhy a sny rázem vzaly za své. Pochopil, že je vše o něčem jiném. A svět tak přišel o jeden zvláštní druh člověka…

Viděl jsem z nebe padat hvězdu. Prolétla oblohou a zabořila se kamsi mezi stromy. Okamžitě jsem tam běžel. Ležela tam, svítíci, vprostřed velkého kráteru. Šel jsem k ní a zkusil ji zvednout. Byla lehounká, jako pírko. Ale byla celá rozpálená, jak prolétla oblohou. Popálil jsem si o ni dlaně. Tak jsem ji nechal ležet a…

O mých nohách to není, i když mi občas po vandru taky pěkně táhnou *** To byly jednou jedny nohy. Nebylo na nich nic zvláštního, vypadaly jako všechny ostatní. Měly jen jednu chybu. A to dost zásadní. Strašně smrděly. Dokud byly schovány v botách, tak to nebylo tak markantní. Ale v okamžiku, kdy vylezly…

Vzal pero a psal. Psal, protože měl myšlenku. Nevěděl, zda je to myšlenka dobrá či špatná. Nevěděl, kam se bude ubírat. Ale psal. Protože ta myšlenka za to stála…

Procházím lesem, listí mi šustí pod nohama, sníh už roztál, slunce svítí, tu a tam pípne pták. Stačí se už jen usmát. Na světě je někdy opravdu krásně.

Už jsou zase vánoce. Nemám je rád, nesnáším je. Jedinkrát za rok jsou lidi na sebe milý. Na to já jim kašlu. Dneska v práci si všichni udělali vánoční sezení a přáli si veselý vánoce. Co je na nich veselýho. Raději jsem šel domů. Jeden kolega mi nabízel stromek. Poslal jsem ho někam, co bych…

Byla hodná, byla milá, byla něžná, zkrátka fajn. Chválabohu, né jak Klementajn. Kokainu se totiž vyhnula. A teď snad, doufám, žije krásný život…

V od sebe nepříliš vzdálených ruských a amerických zákopech panoval čilý ruch. Všichni se připravovali na závěrečnou a rozhodující bitvu. KDyž tu náhle se z amerického zákopu zvedla podivná vůně a vítr ji zavál do zákopu ruského. Ruští vojáci ji nasáli a všem naráz se začaly sbíhat sliny. Netrvalo to dlouho, než se první rus…

Kdysi býval poměrně úspěšný spisovatel. Nikdy sice nenapsal žádný bestseller, ale jeho knihy se vždy dobře prodávaly. Až na poslední dva romány. Ty nepřijala ani kritika, ani čtenáři. Stal se autorem ležáků. A nemohl se s tím smířit. Obzvláště poté, co jeho poslední dílo odmítl nakladatel vydat, že tohle by odmítly i tiskařské stroje vytisknout….

Toulali jsme se s kamarádem krajem. Při tom jsme potkali krásnou dívku. Byla to dívka z jednoho zámku. A já se do ní zamiloval na první pohled. Kamarád mi povídal: „Neblázni, tohle není holka pro tebe.“ Ale moje kroky směřovaly neodvratně k ní. Usmál jsem se na ní a ona se usmála na mě. Jenže…