Na křídlech holubích letí sen,
soumrak zakryl celý svět,
zkoušíš chytit do rukou
ten mámivý okřídlený květ.
O hvězdu náhle se zarazí
a k zemi prudce padá,
napráhneš ruce kupředu
a do nich se ti skládá.
Držíš v dlaních to pápěří,
když foukne vítr, tak odletí,
a ráno, až přijde svítání,
zůstanou tu jen prázdné dlaně v objetí.
Holubích křídel mávání
jen lehce šimralo tvou tvář,
v noci jen málokdo uvěří,
co všechno zničí slunce zář.
