Rubrika: Různé ze šuplíku

To jsem jednou vyjímečně vyrazil na Vrabinec ne v lednu, jako tradičně (na narozky našeho oddílu), ale na jaře… Je to úplně něco jiného. A je tam prostě krásně… *** Když tu hledím do dály, jak se mraky toulají, jak se stromy kolem vlní, vím, tohle jen vítr umí. Když sedím tady nahoře, mám pocit,…

Tak jsem se onehdá zúčastnil jedné akce, jednoho setkání jedné bandy. Byl jsem tam spíše jako pozorovatel a tohle je vlastně takový záznam akce 😉 *** Vracíš se dlouhou cestou zase o pár let zpět, tam co byli kamarádi, co prožil jsi s nima pár krásných let. To tenkrát podání ruky a ahoj znamenalo pro…

No něco přírodní lyriky… 🙂 *** Když šiška ze stromu padá a veverka se tiše směje, když ptáků sbor své písně zpívá a slunce na tváři hřeje, když potok v dáli tiše bublá a lesy kolem šumí, v tu chvíli vím, že pravou krásu jen příroda stvořit umí. 8. 5. 2006

No něco přírodní lyriky… 🙂 *** Zpívající údolí do noci zpívá svou píseň bublavou, občas i hvězdy svítí nad hlavou, když mrak se v půli roztrhne. A když ráno slunce vyjde zas a já uslyším ptáků hlas, zbývá říct jen: „Je to tu půvabné.“

A tak se končí neděle… Ráno se probudíme a naše oči spatří pondělní svítání… A začnem odpočítávat dni do další nedělní noci… Uzavřeni v nekonečném koloběhu hledáme cestu ven a jedinou kliku od otevřených dveří drží ta zubatá dáma s nabroušenou kosou… A tak jí raději ukazejeme záda a koloběžíme a koloběžíme a koloběžíme… 24.6.2007

Chtěl jsem ti říct… Chtěl jsem ti napsat… Chtěl jsem ti zavolat… Tisíce slov… Tisíce vět… Tisíce myšlenek, o které jsem se s tebou chtěl podělit… Jenže někde ve tmě se to všechno ztratilo…

Znáte ženský, že? A taky tu naši chlapsku blbost, že? Tak to holt někdy blbě dopadá, že… *** Temno je ve dne, temněji v noci. Ani sám sebe už nemám v moci. Sžírá mě plamen, hoří tak silně, zarylas drápy hluboko do mě. Jsem jako loutka, za nitky taháš, bavíš se, směješ, když na zem…

Když jsem napsal Ráno v ulicích a pustil ho ven, kdosi mi řekl, že jdu do sebe a píšu konečně něco optimistického. A tak jsem napsal tohle, abych všem ukázal, kudy mé kroky stále vedou!!! 😉 *** Kráčím po cestě, nad kterou už slunce zhaslo, havran černý provází mne stále. Duši mou si ďábel krutý…

Když slunce ráno vyjde a na město hledí, den se líně probouzí a lidé náhle vědí, je čas oči otevřít, vždyť svět se točí dál… A pak do ulic vyrazí a za svým cílem jdou, zamračení, i s úsměvem a náladou veselou… Je to velké hemžení a svět se točí dál… 30. 5. 2008

Koukám do tmy a hledám světlo. Ďábel za oknem se směje, a já padám, padám, padám… A pořád nevidím dno! Den se ztratil jak roztrhaná fotka. A ďáblův smích mě provází propastí… A pořád nevidím dno! Přestaň se smát ty rohatý blázne! Podej mi ruku a pomož mi ven… Já nechci vidět dno!

Chceš uhasit srdce vařící lávou a marně doufáš, že přestane znít ten bláznivý zvon. Máš pocit, že padáš hlubokým jícnem, duše ti hoří a hlavou letí na tisíce slov. Jsi ztracený v jádru planety Země, jsi zhasnutý měsíc, co dívá se temně, jsi vyschlou studnou uprostřed pouště, jsi věčnou žízní a chceš napít ještě. Když…

Tak se krátí čas, tak se končí den, už nepůjdu ven… Už nepůjdu ven… Půjdu spát a budu snít, že chci mít rád, že chci sluncem jít… Světlo a tma, den a noc, ztrácí svou moc… Ztrácím svou moc… Oči mám dál zavřené, sám sobě se zdám, mám sny zvěčnělé…

Někdy mám déšť rád. A někdy prostě… *** Venku padá déšť… Kápy, kápy, káp. A mně se do duše vkrádá chlad. Voda spláchla mou veselou tvář, tma zahnala sluneční zář, jen samota a prázdný byt, není, není kam jít… Jen ten déšť do oken buší… Snažím se zahřát svoji duši… Snažím se najít zas úsměv…

To jsem se takhle jednou vrátil z bezmála týdenního vandru s kamarády, otevřel dveře od bytu a jak jsem tak stál mezi dveřmi, připadal si… *** Vracím se domů, naplněn přírodou, oblohou, hvězdami… Byt mě vítá, zapomenutý přítel, tak nějak cizí zdi, hledí na mě, jak cizí tváře. Jakobych byl někde, kam nepatřím. Bývali jsme…

Do noci tmu a do dne světlo, do spánku sen a do srdce cit. To všechno vložil kdysi někdo, neznámý autor, co dal nám žít. Bloudíme nocí, žijeme ve dne, létáme ve snu, milujeme. To všechno osud dal nám do vínku, my si to všechno prožijeme…