Rubrika: Různé děsy

Když si tak člověk sedí večer ve srubu a najednou se mu tam začne spouštět na hlavu… Tak vezme mobil a fotí. A k fotkám napíše, jak to bylo doopravdy. 😀

Tak jsem letos obeslal zase nějakou tu literární soutěž. Tentokrát to byl 5. ročník Literární soutěže Horor Webu. No, musím konstatovat, že jsem nic nečekal. Psal jsem to dost na poslední chvíli, povídka měla být založená na nějaké pověsti, jenže já, místo abych si dohledal nějakou reálnou, tak jsem si dosti cucal z prstu a…

Stejně, jako minulý rok, jsem se i letos pokusil o nějaký ten úspěch v literární soutěži Rokle šeré smrti. A stejně, jako minulý rok s povídkou Skříň, to dopadlo… Inu, propadlo… 😀 Výsledky bohužel zatím stále nedali organizátoři na web, ale nějak se mi je povedlo dohledat na jejich facebooku, takže: z třiceti účastníků dělené…

Tak jo, tak já to sem přidám. Napsal jsem to před rokem a nějakým měsícem, v čerstvém závanu snahy zase zkusit začít psát. Zavanulo, odvanulo, zůstal jen smrádek a pár věcí. Rostlina tu už je, tak přidávám další. Vloni jsem to posílal do soutěže Rokle šeré smrti, v kategorii nad 18 let jsem skončil na…

V jednom povídání o tvůrčím psaní v jednom nejmenovaném českém časopise věnujícím se fantastice jsem se před časem dočetl o jedné z metod, tak si cvičit psaní. Inu, vlastně je to metoda stará, kterou samozřejmě znám, jen mě nikdy moc nenapadlo ji aplikovat na mé prozaické psaní a trochu si potrénovat a zase to trochu…

No, po krátkém zvážení přidám lehké varování pro ženy, citlivé povahy, těhotné a matky. Přečtení raději zvažte. Abyste neměli ošklivé sny… 😀 V rámci mé sedmidenní výzvy (viz. odkaz na konci povídky) zveřejňuji hnedka první verzi. Ale tuším, že se k tomuhle ještě vrátím a zapracuji na tom. Nějak mi to padlo do očka. PS:…

No, původně to měl být jen krátký příběh, ale nějak se mi to pod rukama trochu rozjelo… 🙂

Tahle povídka vznikla na zadání. Nutno ovšem podotknouti, že to zadání nebylo pro mě, ale já ho vymyslel pro někoho jiného. Dopadlo to ale tak, že povídku jsem napsal já a z druhé strany se ke mě dostal jen menší, docela slibný, nerozvinutý nástřel. Je to téměř novinka, napsal jsem ji někdy na konci podzimu…

Sáhl jsem do šuplíku a vytáhnul jednu za starších hotových věci, které je škoda nechat ji zapadlou mezi všemi těmi papíry. Tak tu je. A já jdu hrabat dál. 🙂 PS: Inspirace přišla na jednom táboře u jednoho rybníka, který se ale nejmenoval Dubina, nýbrž úplně jinak. A kdo tam byl a ví, tak určitě…

Tak tohle jsem si napsal před rokem jen jako menší cvičení. Teď jsem si na to vzpomněl, že to někde mám, a když už tu cválá ta Kobyla, tak co bych to sem taky nepřihodil. Jen taková menší paranoia… A nebo že by ne?

Malá jednoduchá jednohubka. Asi by potřebovala trochu přepsat a upravit, ale zatím se mi nad tím nechtělo dumat, co s tím. Takže je taková, jaká je.

Jedna z menších povídek, které si taky prolétly nějakou tou soutěží. Tuhle jsem tenkrát šoupnul s pár dalšími do Ceny Karla Čapka 2002. Jak jsem tam uspěl? No, úspěch to zas takový nebyl, ale naštěstí ani propadák. 23. místo z 52, to je ta lepší půlka, že? 🙂 Dvou porotcům se dokonce líbila tak, že…