Rubrika: Drobné příběhy ze šuplíku

A ještě jedna věc na bouřkové motivy z dávné historie… *** Hromoví jezdci opět vtrhli do kraje, kopyta jejich koní budou pustošit a ničit, blesky z jejích očí spálí starobylá místa, jejichž původ si ani ti nejstarší z nejstarších nepamatují a malá robata v kolébkách je budou později znát již jen z vyprávění. To lidské…

Přijde ďábel, tváří se moc hezky, přesvědčuje nás, že jeho nabídka je ta pravá a tak se mu upíšeme, chvíli je to paráda a pak tradá a začíná peklo. A přijde žena, tváří se moc hezky, přesvědčuje nás, že ona je ta pravá a tak se upíšeme, chvíli je to paráda a pak tradá a…

Co může vzniknout, když je venku bouřka… 🙂 *** Hřmí……… Blesk sjel z oblohy a jedním úderem rozlomil strom vedví a zažehl jeho zbylé větve……… Kdesi na konci světa se otevřela zem a branou pekel vstoupil na zem démon….. Jeho rudé oči se rozhlédli po krajině utopené ve tmě…. „Dnes v noci tento svět zničím!“…

Dveře se s rachotem zabouchly. A je to. Jsem v pasti. Má mě tam, kde chtěl. Přede mnou je dlouhá černá chodba a já vím, že pro mě nemá konec. Cítím, jak okolo mne neslyšně krouží. Je tichý. Tišší než ticho. A až zaútočí, já o tom nebudu ani vědět. Tak dlouho po něm jdu…

Byl jednou jeden král a ten měl tři syny. Ten první, nejstarší, byl hloupej. Ten druhej, prostřední, ten byl ještě hloupější. A ten třetí, nejmladší, ten byl ze všech nejhloupější. A když to král viděl a pochopil, že jeho království nečeká žádná zářná budoucnost, šel se raději zastřelit. Jeho tři synové, při své hlouposti, prodali…

Někde tam venku je. Někde mezi těma lidma. Skrývá se tam a číhá. Strach. Čeká na mě, až vyjdu ven, až vykročím do davu. Čeká, aby se do mě zakousl, aby do mě zaryl své drápy a začal mě rvát na cáry. Ale to se mu nepodaří. Já zůstanu tady vevnitř v bezpečí. Nade mnou…

Byl jednou jeden. Ten jeden šel. Šel rovně. Když narazil na odbočku, nechal ji být. Šel rovně. Bylo mu vedro. Ale přesto šel. Šel rovně. Až najednou už rovně jít nemohl. V cestě mu stál dům. Hospoda. Ale on šel pořád rovně. Dveřmi. Ke stolu. K… Kašlete na vedro. Běžte rovně. Běžte se napít. Žízeň…

Slunce vysvitlo a ozářilo jeho tvář. Zavřel oči a nechal si jeho horké paprsky vpalovat do kůže. Po dlouhých letech života ve studené kobce a noční tmě se zase jednou cítil jako člověk. A vůbec mu nevadilo, že tím příchází o svou nesmrtelnost i život. Již nikdy nechtěl sát krev a toužil po klidu. Konečně…

To tehdy šel jeden. Šel přírodou a přitom se díval kolem sebe. Na zelené stromy, na zvířata i na modrou oblohu nad sebou. Pak potkal druhýho. Slovo dalo slovo a dál šli dva. Šli přírodou, povídali si a přitom se dívali kolem sebe. Na zelené stromy, na zvířata i na modrou oblohu nad sebou. Pak…

Byl jeden míč pumlíč. Byl to míč druhu nafukovacích, poddruhu plážových pinkacích. Byl velký asi půl metru a byl potisklý spoustou roztomilých obrázků. Prostě krásný míč pumlíč. A on si toho byl dobře vědom a tak si vypěstoval jednu špatnou vlastnost. Strašně rád se vytahoval a nafukoval. A uznejte sami, příliš se nafukovat, to pro…

Byla jednou jedna děvčica. Maruška se, tuším, jmenovala. A nebo Ivanka? Už nevím. Ale na tom zas tolik nezáleží. Prostě ta Maruška, nebo Ivanka, měla zlou nevlastní sestru a ještě zlejší macechu. Vymejšlely si pro ní všechny možné i nemožné úkoly, jen aby je nemohla splnit a ony ji mohly krutě ztrestat. Ale stále jim…

Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka. Topič pořádně přikládá pod kotlem a tak si to mašinka opravdu sviští. Před tunelem si zahouká, před přejezdem taky a na nádraží nezastavuje. Jenže z krajiny, kterou projíždí, vidí jen velkou šmouhu. A tak si říká: „Já furt někam uháním, ale ze světa nemám nic.“ A tak…

Ztratila se Bukovka. Ještě včera tam byla a dnes už tam po ní zbyla jen obrovská díra. První se na místo sjeli zástupci tisku, rádií a nespočetně televizních štábů. Po nich dorazilo obrovské množství vědeckých týmů nejen z Čech, ale i z Ameriky, Francie, Německa, Anglie, Japonska, Ruska i Číny. A spolu s nimi se…

Vyrostla v lese jedlička, tam mezi modříny. Ale byla to smutná jedlička. Protože byla sama. Široko daleko žádná jiná už nebyla. Jen samé modříny. A ty byly strašně mlčenlivé. Nebavily se skoro ani mezi sebou, natož s jedličkou. A navrch na podzim opadaly a spaly až do jara. Jedlička se tím nejdřív strašně trápila. Ale…

Ukradli mi jezdce. Stačila chvilka nepozornosti a byl pryč. Možná to bude znít banálně a hloupě, jenže pro mě byl nesmírně důležitý. Všechno jsem měl připravené tak, abych dal druhým tahem mat. A to právě tím jezdcem. A teď je ta šance pryč. Nejdříve jsem podezříval soupeře. Ale ten ho určitě nevzal, neboť jsem hrál…