Mám rád tu knihu. Hluboká poklona, Mary W. Shelley. *** Byl ošklivý, byl zrůdný. Stvořen z ničeho chtěl někam patřit. Toužil po přátelství, ale dočkal se jen ran, zloby a odporu. Toužil po lásce, místo toho se naučil jen nenávidět. Chtěl milovat, místo toho byl donucen zabít. Jeho život byl zničen hned při jeho stvoření….
Rubrika: Povídky
Ranní blues
Bylo k ránu a v baru už nikdo nebyl. Všechno bylo zahaleno šedým oparem cigaretového kouře. Na podiu seděl u klavíru muž a hrál, dnes večer už potolikáté, staré oposlouchané blues. U baru seděl poslední host, před sebou nedopitou sklenici whisky, a jen tupě zíral do prázdna. Mladík za barem utíral sklenice a neustále zíval….
Kometa
Viděl jsem kometu, jak letí noční oblohou. Byla krásná. Velká, jasná koule s dlouhými stříbrnými vlasy. Bylo hned jasné, proč jí lidé říkávali vlasatice. Zamával jsem jí. Zazdálo se mi, že i ona na mne mává svými zářícími vlasy. Přemýšlel jsem, jak tenhle okamžik zachytit. Muzikant by složil píseň, malíř by ji namaloval, básník by…
Osamělý vítr
Ten vítr tenkrát přilétl z dalekého severu. Už ho nebavilo vát po nekonečně dlouhých pustých sněžných pláních. Narazil na jedno staré měso a tak vlétl do jeho ulic. Jaké však bylo jeho překvapení, když ulice byly zcela liduprázdné. Nikde nebylo ani živáčka. Nejdříve mu to ani nevadilo. Vždyť všude byla spousta zábavy. Proháněl se ulicemi,…
Byl jednou jeden pán
Byl jednou jeden pán. Byl už v důchodu. Bydlel v jednom malém bytě o jednom pokoji, jedné kuchyni, jedné koupelně a jednom WC. Nosil stále černý oblek, černý klobouk, černé boty. Ten pán byl naprosto vážný. Nikdy se ničemu nesmál, nikdy se ani nerozčiloval. Žil naprosto jednotvárně. Ráno posnídal jeden rohlík s máslem, který zapil…
Mina
Šlápl jsem na minu. Byla čínská. Fungovala až překvapivě dobře. Teď ležím tu i támhle, na cestě i vedle ní. A celým svým tělem přemítám, jestli jsme se tý potvoře nemohl vyhnout…
O smutné pohádce
No, když se tak zamyslím, už je to sakra nějaký pátek, co mi z pod pera vypadnul poslední z drobných příběhů. Už mě to i docela mrzelo, že mi to nejde. Ale nakonec, drobná inspirace a je tu. Snad to nebude jen ta jedna vlaštovka, co jaro nedělá… *** Kdesi kdysi v jednom království stál…
Jaro
Dívka vstala, otevřela okno a s úsměvem přivítala krásný slunečný jarní den. Pak si oblékla lehké šaty a šla se podívat do vesnice, jak se proměnila, když přišlo jaro. A vskutku. Vesnice byla úplně jiná, než před pár dny. Všechny keře i stromy rozkvetly, všechno vonělo. Lidé seděli na lavicích před svými domy a kochali…
Staré město
Bylo to velmi staré město, s mnoha starými domy postavenými v mnoha různých stavebních stylech. Každý den mířilo do města množství turistů dychtivých podívat se na ty krásné památky. Až do onoho osudného dne, kdy po ničivém náletu nezůstal ve městě kámen na kameni…
Zloděj
Bohatý podnikatel zaparkoval své porsche na parkoviště před hotelem. Opodál stojící zloděj se na sporťák zálibně podíval. Vždy bylo jeho snem ukrást nějaké superauto. Zatím kradl jen obyčejné šunky bez pořádného zajištění. Moderní poplašná zařízení pro něj byla nedosažitelná první liga. Kolikrát už se do ní zkoušel dostat. Otevřít zámek, to pro něj nikdy nebyl…
Řezníkův pes
Před řeznictvím sedával pejsek. Objevil se tam jednou ráno. Sednul si a koukal do výlohy na všechny ty salámy, párky, kýty, šunky, buřty a klobásy. Když přišel řezník otevřít a uviděl ho tam tak smutně sedět, přinesl mu zevnitř pár odřezků. Pejsek se na ně hladově vrhnul. Když je sežral, přiběhl k řezníkovi a nechal…
Odstřel
Člověk, který není vtipný, je určen k odstřelu. Koupím si pistoli a zastřelím ho. Né, není to vražda. Je to jen dobrá služba lidstvu.
Charlie
Charlie byl hlídací pes na statku. I když vlastně vůbec nehlídal. Byl hrozné dobračisko. Každého návštěvníka vždy uvítal radostným štěkotem, celého ho oblízal a chtěl si s ním hrát. Ať to byl poctivec nebo zloděj. Statkář na něj proto byl občas naštvaný. Jako tehdy, když mu někdo v noci ukradl řádně vykrmeného čuníka. To se…
Povídky
Vítejte v povídkové sekci. Co bych vám tak o mém povídkovém psaní napsal? Snad jen pár krátkých slov 😀 Svou první povídku jsem napsal snad někdy ve druhé či třetí třídě. A nebo později? Kdo ví. Vím jen jedno určitě, již tehdy jsem propagoval, že chci býti spisovatelem. Poněkud jsem si tím naběhl, neboť hyperaktivní…
Drobné příběhy – čerstvě zaschlé
Ty nepočítám mezi plné povídky, jsou to jen kraťounké storky zvící někdy dvou tří vět, někdy dvou tří odstavců, někdy i o malinko delší. Vždy jen krátké naťuknutí myšlenky nebo snaha o zachycení momentálního pocitu. A o ty v nich jde hlavně, nikoliv o příběh. Často tam ani žádný není. A kde je, je povětšinou…