Pár slov o jedné, co stojí za rohem. Neslyší nic. Až hlasitý smích dolehl jí k uším. Stala se terčem vtipů.
Utajená
Nevyřčená slova, zůstávají utajená, bloumají si hlavou, ještě po nějaký čas, pak jednou zapadnou a mě to bude líto.
Země vybydlená
Kdysi tu někdo byl. Někdo podstatný. Pak jednou odešel. Někdy v dlouhém čase poté jsem napsal tohle. A pak jsem si uvědomil, co jsem to vlastně napsal, že možná… Psát to sem nebudu, ale já to vím… *** Kde jsi chtěl žít, tam žít se nedá. Země vybydlená… Rozbitý dům a uschlý strom. Země vybydlená……
Tak nějak málo…
Tak nějak málo tančím, zpívá si jeden, a já jen po břehu kráčím dál, ať si klidně zpívá, já prostě půjdu dál, protože to tak chci, a není zatím konce té řeky, co kolem mě teče, a já se možná jednou otočím a půjdu zpátky, proti proudu, až dojdu k prameni a tam se napiju…
Hvězdy přání nenosí
Letěla hvězda z nebe a já jen tiše zašeptal své přání. Vím, že se nesplní. Hvězdy přece přání nenosí. A vadí to snad? Vždyť můžu před usnutím si v klidu snít, že by se jednoho dne stalo skutečností. Lépe se pak usíná…
Jaro
Dívka vstala, otevřela okno a s úsměvem přivítala krásný slunečný jarní den. Pak si oblékla lehké šaty a šla se podívat do vesnice, jak se proměnila, když přišlo jaro. A vskutku. Vesnice byla úplně jiná, než před pár dny. Všechny keře i stromy rozkvetly, všechno vonělo. Lidé seděli na lavicích před svými domy a kochali…
Staré město
Bylo to velmi staré město, s mnoha starými domy postavenými v mnoha různých stavebních stylech. Každý den mířilo do města množství turistů dychtivých podívat se na ty krásné památky. Až do onoho osudného dne, kdy po ničivém náletu nezůstal ve městě kámen na kameni…
Zloděj
Bohatý podnikatel zaparkoval své porsche na parkoviště před hotelem. Opodál stojící zloděj se na sporťák zálibně podíval. Vždy bylo jeho snem ukrást nějaké superauto. Zatím kradl jen obyčejné šunky bez pořádného zajištění. Moderní poplašná zařízení pro něj byla nedosažitelná první liga. Kolikrát už se do ní zkoušel dostat. Otevřít zámek, to pro něj nikdy nebyl…
Řezníkův pes
Před řeznictvím sedával pejsek. Objevil se tam jednou ráno. Sednul si a koukal do výlohy na všechny ty salámy, párky, kýty, šunky, buřty a klobásy. Když přišel řezník otevřít a uviděl ho tam tak smutně sedět, přinesl mu zevnitř pár odřezků. Pejsek se na ně hladově vrhnul. Když je sežral, přiběhl k řezníkovi a nechal…
Odstřel
Člověk, který není vtipný, je určen k odstřelu. Koupím si pistoli a zastřelím ho. Né, není to vražda. Je to jen dobrá služba lidstvu.
Charlie
Charlie byl hlídací pes na statku. I když vlastně vůbec nehlídal. Byl hrozné dobračisko. Každého návštěvníka vždy uvítal radostným štěkotem, celého ho oblízal a chtěl si s ním hrát. Ať to byl poctivec nebo zloděj. Statkář na něj proto byl občas naštvaný. Jako tehdy, když mu někdo v noci ukradl řádně vykrmeného čuníka. To se…
Básničkový maraton
Jen oči běží po řádkách, hltají písmena, tvoří z nich slova a cosi v hlavě se skládá ve zvláštní obraz pocitů.
Vítejte na Kovářově kobyle…
Tak tohle je starý uvítací projev, který si mohl přečíst návštěvík zabloudivší na starou verzi mého zvanou Kovářova kobyla. Proč a nač jest k přečtení níže… Nutno podotknout, že ne vše, co je tam psáno, platí i na této verzi webu. 😉
A Kobyla cválá
Edit v nové verzi webu: Tak takhle jsem plkal, když jsem kdysi spouštěl předchozí verzi webu zvanou Kovářova kobyla. 😀 A už je to tady. Po dlouhých měsících práce je můj vlastní osobní web konečně ve spustitelném stavu, já otvírám stáj a nepokojnou a bouřící Kobylu vypouštím do širých plání internetu.
Chajda
Malá jednoduchá jednohubka. Asi by potřebovala trochu přepsat a upravit, ale zatím se mi nad tím nechtělo dumat, co s tím. Takže je taková, jaká je.