Rubrika: Slova do větru

Poslyšte příběh o tom, jak jsem jednoho dne zkoušel ukrást dračí vejce…

No, politiku jsem si na web tahat sice nechtěl. Ale aspoň jedna drobnost, která mi před časem padla na ulici do oka…

V červnu jsem měl tu příležitost navštívit známý to festival v bohnické léčebně Mezi ploty. Kromě toho, že jsem chvílemi uvažoval o tom, zda tam rovnou nezůstat a nevybrat si menší zdravotní dovolenou, všiml jsem si jedné věci.

Procházel jsem děčínskými ulicemi a najednou mi padlo do oka cosi pod mýma nohama. Něco, opravdu zajímavého.

Dnes jsem narazil čiročirou náhodou na jeden článeček. A jako člověka, který má pro rozhledny slabost, mě to zaujalo. A tak šup sem s tím…

Asi už je tu zase jaro. Venku zasvitlo slunce. Sedím tu v práci a z bandzonu kdosi hraje…

Nevíte, na co se dnešního štědrého večera kouknout a pohádek už máte plné zuby? Tak bych tu měl tip na pohádku, která vás určitě potěší.

No, nijak se nebudu rozepisovat, tak si rozklikněte následující péefku… 🙂

Ne, nejedná se zde o film s Billem Murrayem, ale o to, jak se překladatelé perou s některými záludnými slovíčky. Někdy je to až tragické, jakým způsobem se některé věci překládají.

Po dvou dnech sluníčka zase venku leje. Letos toho deště padá docela dost, na můj vkus. Někdy mívám při dešti i docela dobrou náladu, někdy zase úplně blbou. V poslední době ale spíše tu blbou. Jak jsem řekl, je toho deště nějak moc. Co s tím?

Tak jsem strávil nedělní večer ve společnosti jednoho malého a vlastně docela obyčejného filmu The Station Agent od režiséra Thomase McCarthyho. A byla to příjemná hodinka a půl.

Tak jsem se dnes vydal do kina na film Normal. Jak už jsem to letos párkrát udělal, tak jsem dal echo i pár lidem, ale nakonec jsem se před kinem sešel jen sám se sebou. Nu což, sólové výpravy do kina bývaly před časem mé hobby, tak tenhle krásný koníček zase oživím. 🙂

Tak jsem si tak dneska večer seděl a dumal nad tím, jak mi chybí sluníčko a modrá obloha a tak. „Co s tím?“ říkal jsem si.

Tak tohle je starý uvítací projev, který si mohl přečíst návštěvík zabloudivší na starou verzi mého zvanou Kovářova kobyla. Proč a nač jest k přečtení níže… Nutno podotknout, že ne vše, co je tam psáno, platí i na této verzi webu. 😉

Edit v nové verzi webu: Tak takhle jsem plkal, když jsem kdysi spouštěl předchozí verzi webu zvanou Kovářova kobyla. 😀 A už je to tady. Po dlouhých měsících práce je můj vlastní osobní web konečně ve spustitelném stavu, já otvírám stáj a nepokojnou a bouřící Kobylu vypouštím do širých plání internetu.