Pokračovat ve čtení „Psí útok“
Autor: Zdenek
A na závěr něco speciálně pro Káču a o Káče…
Káča ležela na posteli a za svitu lampičky si četla Zdenkovi hororové povídky. Byla do nich zabraná tak, že ani nevnímala okolní svět. Takže když jí do povídek najednou káplo něco červeného, leknutím sebou trhla. Potom zvedla hlavu a strašlivě vykřikla. Nad sebou uviděla stát muže ve starodávném oblečení a v ruce s mečem, z kterého kapala krev…
„Co křičíš?!“ řekla Káče nechápavě máma a podala jí talíř. „Jsi se dneska zapomněla navečeřet, tak ti tady alespoň nesu chleba s džemem. Ale dej si pozor. Ten džem je nějakej řídkej a teče…“
Ante Portas – Severka ve spárech děsů
Taková malá ulítlá záležitost. Několik povídek, ve kterých jsou hlavními postavami někteří členové turistického oddílu Severka.
Chalupa
Poslední z povídek, která nejspíše vznikla v roce 1998. Ale nejsem si tím příliš jistý a je tedy možné, že světlo světa spatřila až v první půlce roku 1999. Ale když nad tím tak přemýšlím a probírám se starými materiály, rok 1998 je přece jenom pravděpodobnější.
Svatý Valentýn
U této povídky to mohu určit nejpřesněji. Vznikla v únoru 1997 jako reakce na svátek svatého Valentýna, ke kterémuž mám vcelku silnou averzi.
Pokračovat ve čtení „Svatý Valentýn“
Noční hra
Tady je to trochu složitější. Její námět a prvních pár odstavců přišlo na svět také v roce 1996. Jenže se mi onen počínající příběh tenkrát nějak nezdál a povídku jsem se rozhodl nedopisovat. Někdy po roce, možná i trochu déle, jsem se k ní ale vrátil a v psaní pokračoval. Nešlo mi to však příliš dobře a tak se její dokončení nakonec protáhlo až do roku 1999. Byla to asi zatím nejdéle psaná povídka. Přesto si ale myslím, že z těchto pěti povídek je asi nejlepší. Bohužel disketa, na které jsem ji měl uloženou, byla drobátko poškozená (jak už to u disket občas bývá:) a elektronická verze tak zmizela. Zbyl mi jen jeden výtisk finální verze (který se ale momentálně nachází kdo ví kde s jedním hledaným sešitem, „kde jsi, kde jsi, celou noc, kde jsi?“), vztek a dlouhodobá neochota ji znovu nacpat do PC. No, snad někdy se budete mít možnost s ní seznámit. Zatím tohle berte jako informaci, že tahle povídka existuje…
***
Podnájem
Homolákova skála
Vznikla s největší pravděpodobností v roce 1995, možné je ale ovšem i na začátku roku 1996.
Pokračovat ve čtení „Homolákova skála“
Valčík stínů
Procházel jsem ulicí tam a zpět
a viděl stíny pod lampami
tancovat valčík.
A jeden z těch stínů…
Jak podivné, vždyť já stál!
I můj stín tam tancoval…
Seznámení
Znám tě,
neznám tě,
už na tom nezáleží.
Řekneme si jména
a pak už budu znát já tebe
a ty mě.
Poslední fly
Roztáhnout ruce,
skočit ze skály
a na chvíli se cítit
jako pták.
Byl by to nádhernej let.
Ale poslední.
Branky
Pozůstatky po prastarém zábradlí,
dvě zrezlé branky do nikam,
na okraji skály.
Otevři je,
udělej krok vpřed
a rozletíš se do prostoru.
Epitaf
Donutili ho napsat si epitaf.
Prý jen jeho věty jsou ty pravé.
Pak umřel.
Na náhrobní kámen
mu vytesali něco jiného.
Prý už byl k stáru senilní.
Na louce
Ležíme na louce,
opalujeme si svoje nohy,
a čekáme,
až nám slunce spadne do klína,
abysme mohli říci:
„Konečně máme štěstí.“
Básničky na šest
Co má znamenat to na 6? Spočítejte si řádky v jednotlivých básničkách a pochopíte. Prostě jsem si jednou napsal jednu dvě básničky, které se vešly na šest řádků. A tak jsem si řekl, že v tom budu pokračovat a budu psát věci, jež se vejdou přesně do šesti řádků. Jak sami uvidíte, někdy je to trošku krkolomnější. Ale co. Stejně mě to bavilo a některé se mi snad i povedly, ne?