Zdeněk Hulbach

Lovec zacílil na svou kořist. Byl jí dravý pták. Lovec nevnímal jeho krásný vzhled, jeho elegantní let, jeho majestátnost. Myslel jen na to, jak se bude vyjímat mezi ostatními trofejemi. Dravec se ocitl v teleskopickém hledí lovcovi zbraně. Lovec zmáčkl spoušť. První se ozval výstřel. Pak se ozval bolestný křik střeleného ptáka, který se zařízl…

Josef byl poslední z rodu strašidel na zámku Křídlí. Ale nějak se nepovedl. Zatímco z jeho otce, dědy i pradědy měli všichni hrozný strach, o něm vůbec nikdo nevěděl, že existuje. Ať se snažil, jak se snažil, ne a ne někoho vyděsit. Nikdy se nenaučil triky jeho strašidelného rodu: zjevovat se jako mrtvola, shazovat obrazy…

Stál u silnice a stopoval. Nikdo mu ale nezastavil. Všichni kolem něj projížděli ve svých nových i starších autech takovou rychlostí, že si ho snad ani nemohli všimnout. Po nějaké době ho to přestalo bavit. Sedl si na patník, položil hlavu do dlaní a díval se na ty projíždějící auta. Rezignoval. Náhle se v dálce…

Už jste někdy potkali svého dvojníka? Jestli ano, tak určitě víte, jak hroznej je to zážitek. Tudle jsem toho svýho potkal. Pohyboval se jako já, choval se jako já, přemýšlel jako já, mluvil jako já. A já ho za to málem zabil. A pak mi to došlo. Potkal jsem sám sebe a zjistil, jakej jsem…

Ta dívka byla opravdu kočka. On byl zkušenej a sbalil ji rychle. Prožil s ní úžasnou noc. Milovali se, sotva upadli do postele a skončili až ráno. Pro něj to byla ta nejlepší noc, jakou kdy prožil. Připadalo mu, že už se nemůže mít líp, byl na vrcholu štěstí, bylo mu skvěle. Ale ta holka…

Před hřbitovem stál duch. Byl to určitě duch, protože měl na sobě rubáš a byl celý bílý. Nic nedělal, jenom tam stál. Ale i to stačilo, aby lidi zděšeně utíkali. Až na jednoho. Ten šel k duchovi, chvíli si ho prohlížel a pak na něj vyštěkl: „Co tady strašíš, mrtvolo! Vždyť půlnoc je až za…

Seděl před nádražím a žebral. Na sobě měl starý roztrhaný hadry, boty se žralokem, klobouk naražený hluboko do čela. Seděl a žebral. Zády byl opřený o zeď, hlavu měl skloněnou, takže mu nebylo vidět do obličeje. Před sebou měl krabici od bot a v ní pár drobnejch. Opravdu jen pár. Dohromady to nemohlo být víc…

To dítě posednul ďábel. Nejdřív vypustilo akvárko a rybičky nechalo leknout. Pak zlomilo křečkovi vaz. Na to otrávilo psa jedem na krysy. Nakonec vyvraždilo celou svou rodinu. Nejprve bratra, potom mámu a tátu. Když ho pak ďábel opustil, sedlo si mezi mrtvá těla a rozplakalo se.

Ty nepočítám mezi plné povídky, jsou to jen kraťounké storky zvící někdy dvou tří vět, někdy dvou tří odstavců, někdy i o malinko delší. Vždy jen krátké naťuknutí myšlenky nebo snaha o zachycení momentálního pocitu. A o ty v nich jde hlavně, nikoliv o příběh. Často tam ani žádný není. A kde je, je povětšinou…