Rubrika: Povídky

Před lety jsem byl na návštěvě u babičky, která bydlela v paneláku. (Ahoj babi, vzpomínám na tebe.) A jak jsme tam tak seděli, tak se ozval zvonek. A ejhle, oni to jehovisti. O těch ale tahle povídka není, proč by taky jo? Příběh je úplně o něčem jiném. Holt inspirace má někdy různé cesty…

Pokračovat ve čtení „Podivná návštěva“

Starou otřepanou frázičku jsem použil jako námět pro takovou pohodovou povídku o tom, s kým si můžete třeba někde na opuštěné louce nad vesnicí pokecat.

Pokračovat ve čtení „Komu zvoní hrana“

Věříte v magii? Ne? A jste si jistí, že opravdu mezi námi nejsou mágové?

Pokračovat ve čtení „Mág“

Kdy jste naposledy někomu poslali pohled?

Pokračovat ve čtení „Pohlednice“

Tahle povídka je jedna z mála těch, které jsem vyslal do tvrdého světa literárních soutěží. A výsledek? Báječný. První místo v soutěži severočeské přílohy MF Dnes Nepište do šuplíku a vyšla tak v této příloze 17. 2. 2001. Pravda, bylo to jedno z několika kol (každý měsíc bylo nové), ale rozhodně to potěšilo. Jo a taky mi to přineslo sedm stovek odměny za vítězství 😀

Pokračovat ve čtení „Dohoda s myší“

Onehdá jsem v televizi slyšel písničku, už nevím, kdo ji zpíval, která začínala slovy: „Můj osobní upír bydlí za řekou“, či tak nějak. Já jsem si z ní vzal pouze ty tři slovíčka na začátku a napsal povídku úplně o něčem jiném, než byla ta písnička. Ale to přece neva, ne?

Pokračovat ve čtení „Můj osobní upír“

Povídky Starý bar, Tulák a Muž s havranem na rameni jsou výrazně starší, než ostatní povídky ze Setkání. Taky to bylo období, kdy jsem příliš nepoužíval přímou řeč. Přesto jsem se ale po čase rozhodl je do tohoto cyklu zařadit, protože jsem měl pocit, že svým pocitovým vyzněním do něj vlastně patří.

Pokračovat ve čtení „Muž s havranem na rameni“

Povídky Starý bar, Tulák a Muž s havranem na rameni jsou výrazně starší, než ostatní povídky ze Setkání. Taky to bylo období, kdy jsem příliš nepoužíval přímou řeč. Přesto jsem se ale po čase rozhodl je do tohoto cyklu zařadit, protože jsem měl pocit, že svým pocitovým vyzněním do něj vlastně patří.

Pokračovat ve čtení „Tulák“

Povídky Starý bar, Tulák a Muž s havranem na rameni jsou výrazně starší, než ostatní povídky ze Setkání. Taky to bylo období, kdy jsem příliš nepoužíval přímou řeč. Přesto jsem se ale po čase rozhodl je do tohoto cyklu zařadit, protože jsem měl pocit, že svým pocitovým vyzněním do něj vlastně patří.

Pokračovat ve čtení „Starý bar“

A všechno má mít i svůj závěr. Tak proč ho nepojmout literárně?

Pokračovat ve čtení „Seděl jsem v kavárně a psal příběh“

Takový menší ucelený soubor povídek, které jsou vesměs psané v první osobě a zachycují krátké příběhy, které někdy rozesmějí, někdy přivodí lehkou melancholii, někdy je v nich ukrytý kousek pohody. Co na vás z nich dýchne, to uvidíte sami po přečtení. Tento soubor vlastně ani není nijak uzavřen, vznikne-li nějaká povídka, u níž budu mít pocit, že se do něj hodí, tak ji přidám.

Edit 2016: Asi ponechám uzavřené… Myslím, že už jsem od těchto povídek tak vzdálen, že mám pocit, že nic podobného již nikdy nenapíšu…